Bobeš - freťák z Plzně

05.11.2014
Čas ubíhá a nevrací, co vzal. Jen láska a vzpomínky v mém srdci zůstanou na vždy...

 

S hlubokým zármutkem oznamuji všem čtenářům Bobíškových stránek, že 24.10.2014 ve 12:30 dotlouklo srdce mého milovaného Bobíška. Skonal tiše v mém náručí ve věku osmi let a tří měsíců po nerovném boji s krutým lymfomem. Útěchou mi je, že už ho nic nebolí ani netrápí a za duhovým mostem si teď už bude jenom užívat. A určitě se tam shledá i se svými kamarády a kamarádkami... Nikdy nezapomenu, lásko moje!!! :ó(

 

15.05.2014
Po dlouhé době musím zase napsat pár řádků... Loňské léto začalo slibně, ale záhy se stalo poněkud nešťastným. Hned na začátku srpna jsem dostal záchvat a bylo mi strašně špatně. Panička mne vzala k paní doktorce a prý mám nízkou hladinu cukru. Nevadí, já miluji sladké, tak to doženu :D Ale panička byla smutná, prý mám nějaký nádor na slinivce a musím brát už napořád strašně ošklivé léky. Je teda pravda, že při pravidelném krmení (já totiž sám papat nejdu) a zobání léků jsem se krásně spravil a jsem pěkná buchtička ;) V pohodě jsem oslavil Vánoce a těšil se na jaro. Pak ale přišla zase nějaká pohroma, jak říká panička. Já teda nevím, co na mně pořád vidí, ale prý mám všude veliké uzliny, které začínají tlačit. Panička je moc smutná, protože prý to je další krab nebo rak nebo co a prý už se s tím nedá nic dělat. Nějaký lymfom. No nevím, já si připadám v pohodě, jen mě prudí zobat ty ošklivé léky, jejichž dávka se pořád zvyšuje. Panička mě pořád šíšá a opatruje, ale to je vlastně docela príma. Za měsíc jedeme na dovolenku, tak si to snad ještě pořádně užijeme ;)

 

17.07.2013
Tak už jsme s paničkou pěkně zabydlení a dokonce máme už i po dovolené. Byl jsem sice na známém místě, ale s novými lidmi. A co bylo nejvíc prima, že tam byly i další fretečky a dokonce i pejsek. S tím jsem se ráno škádlíval na zahradě při venčení. Teda spíš on škádlil mne a snažil se mne štípat do zadečku. Ale já se nedal a statečně jsem se bránil. Dokonce je to zachyceno na videu :)      

 

13.01.2013
Dlouho jsem se nehlásil, neboť mne semlel běh podzimních událostí. Tou největší bylo asi stěhování. Sice tomu pramálo rozumím, proč jsme s paničkou opustili domov, ale asi to tak má být. Paničká říká, že teď jsme doma tam, co teď bydlíme. Je to tam moc pěkné a když je panička doma, celý den můžu běhat, kde se mi jen zachce. Všude mám spoustu svých pelíšků a hraček, takže už se mi po původním domově vůbec nestýská. Letos jsme měli stromeček stát pěkně rovnou na podlaze a ne na nějakém přihlouplém stolečku. Tak jsem se přemohl a ukázal paničce, že už jsem rozumný kluk a stromečku se vzorně ani nedotkl. Co taky s takovým píchavým nesmyslem. Akorát trošku jsem paničce zamotal hlavu a to tím, že jsem si letos nechal letní kožíšek a nepřevlékl jsem se do zimního. Když změny, tak změny :D

 

04.07.2012
Krček se mi zahojil, ale pak se mi udělalo v pusince bebí, které krvácelo. Tak se mi marodění nakonec protáhlo na 4 měsíce. Ale vypadá to, že už jsem konečně opravdu fit. Baštím granulky, řádím jako černá packa a prostě všechno už je ve starých kolejích. Jen panička zůstala víc ochočená a stále mám služby jako v interhotelu :D           

 

16.05.2012
Tak se vám všem opět hlásím. Bříško už mám zahojené a žádná velmi špatná diagnóza mne nepostihla.  Bohužel zdravý ještě nejsem. Bolí mě v krčku a nemůžu papat suché granulky. Panička mne vozí až do Prahy za fretčí paní doktorkou, která mě provádí prapodivné věci. Patří mezi ně odběr krve z tlapičky, při  kterém jsem plakal stejně jako vloni. Pak jsem musel na výtěr mandlí (kde se mi proboha tohle jídlo vzalo v krku?) a nakonec i na biopsii. Při tom mě alespoň něčím omámili, takže jsem moc nevnímal, že mi oholili krček a propíchli ho příšernou jehlou... No a teď už zase beru nějaké příšerné léky, které jsou v pusince děsně odporné. Jak pořád nemůžu papat sám suché granulky, tak mě panička musí krmit kašičkou. Nikomu to neříkejte, zvláště ne paničce, ale je to fakt docela pohodlné. V pravidelných intervalech dostávám baštu, pak lahodný sirup a panička kolem mne skáče, jak já potřebuju. Mám se teď vlastně jako v hotelu se službami all inclusive :o)                 

 

25.03.2012
Letošní jaro se mi moc nelíbí. Už koncem února jsem se někde nachladil a více než týden jsem se musel léčit. Nejhorší byla asi ta rýma, protože jsem nemohl dýchat nosánkem. Ba ne, nejhorší bylo polykání léků :( Ale jsem silnej kluk a nakonec jsem se z toho dostal. Bohužel ani ne za týden mě začalo bolet bříško a blinkal jsem. Panička mne odvezla k panu doktorovi, kde mne dlouho prohlíželi, fotili a různě prokoukávali. Nakonec mi museli otevřít bříško a vyndat z něho slezinu. Bože, jak bez ní teď budu žít?! Prý docela v pohodě, není to prý důležitý orgán. Víc starostí všem dělají veliké uzliny, které mám v bříšku. Já teda nevím, jaké uzle tam mám, ale je fakt, že dost často blinkám a každý den mi u pana doktora píchají ohavné injekce. Panička je nějaká zničená, hodně pláče a úzkostlivě mě sleduje. Neboj paničko, já jsem bojovník a svou kůži nedám lacino!

 

21.01.2012
Mám za sebou další Vánoce. Jsou fajn, protože pod stromečkem mám pokaždé nějaký dáreček, panička je hodně doma a já si užívám volnosti. Ale co naprosto nesnáším, je zkrášlovací rituál, ktrerý musím před Vánoceni podstoupit, prý aby mi Ježíek přinesl nějaký dáreček. Pchááá, tak to jim teda nezbaštim!!!! To by musely být Vánoce snad každých čtrnáct dní! To mě totiž panička pravidelně trápí stříháním drápků a hlavně čištěním oušek. To já tedy tuze nesnáším. Čištění uší u nás probíhá asi takto: Panička mě bere na klín a pokládá mě do čisticí polohy. Bere do ruky uchošťour a dává mi ho očmuchat. Začínám poulit oči. Panička přikládá uchošťour na boltec. Oči mi vylézají z důlků, třepu hlavou. Panička mě fixuje hlavu a opět přikládá uchošťour. Oči mám už asi centimetr před hlavou, tlapkama se zoufale snažím paničku odstrčit. Opět škubám hlavou. Panička hudruje. Hystericky stále poulím oči a přidávám i žalostné kníkání. Panička upevňuje stisk mého tělíčka, hudruje víc. Hystericky cukám hlavou. Hysterie se přenesla i na paničku, nehudruje, rovnou mi vyhrožuje výpraskem. Nedá se nic dělat podvoluji se hrubému nátlaku a nechávám si ouško vyčistit. Panička mě chválí a hladí. Otáčí mě na druhý bok. Bere do ruky další uchošťour. Hystericky poulím oči a celá situace se opakuje. Nakonec však dostanu za odměnu lízandu fretčího sirupu, který zbožňuju. Slastně se olizuju a po očku se dívám na paničku, jak si otírá zpocené čelo :o)                  

 

20.11.2011
Tento víkend proběhl ve znamení velké vody... Od pátečního dopoledne jsem byl i s paničkou u babičky v Chotěšově. Večer jsem si vyžádal ještě jedno vypuštění do víru již utichajícího baráčku. Mé oblíbené místečko je v koupelně, kde mám vždy ve vaně lavorek s mušličkami. V koupelně byla tma, ale i přesto jsem se do ní vydal. Už z dálky jsem cítil lákavou vůni teplé vody a tak jsem zrychlil krok. Chvilku jsem se rozkoukával a pak se ladně vyšvihl na koš na prádlo. Odtud už je jen krůček na vanu... Krůček jsem změnil ve hbitý skok a já přistál na pultíku, který je položen přes vanu. Tam jsem oňuchal a olízal ještě mokrou masážní žínku, ale to mě dlouho nebavilo a tak jsem se naklonil dolů do vany. Lavorek jsem nikde neviděl, ale i tak jsem se chtěl ve vaně proběhnout. Povystrčil jsem přední tlapky, naklonil se ještě víc a spustil jsem se střemhlav dolů... Pomóóóóc!!! Co jste mi to udělali? Vždyť vana je plná vody! Ani nevím, jak se mi to podařilo, ale během zlomku vteřiny jsem byl z té příšerné vody venku. Nekoukal jsem nalevo ani napravo a chvátal od vany zmizet. Rychle jsem se otřepal a snažil se dostat vodu pryč utíráním kožíšku o chlupatou koupelnovou předložku. A v tom se rozsvítilo světlo a na mne nevěřícně zíral děda. Zalarmoval paničku, která mě sice hubovala, ala utřela mi kožíšek a ještě pak se mnou blbla, prý abych rychleji uschnul. Ale ani tato zkušenost mne nemohla odradit od koupelnových lumpáren a za několik minut už jsem opět seděl na vaně na pultíku a olizoval žínku... Naštěstí už voda ve vaně nebyla :o)                    

                     

18.07.2011
Letošní balení věcí na dovolenou proběhlo pod mým přísným dozorem, to aby panička náhodou na něco  důležitého nezapomněla. Po počátečním údivu, kde že jsem se to zase mávnutím kouzelného proutku (tedy auta) ocitnul, jsem se rychle rozkoukal a zjistil, že tady už jsem někdy byl. Okamžitě se mi vybavily všechny lumpárny, co jsem vloni úspěšně zmáknul a podle toho jsem taky celý týden řádil. Jeden den mě panička vzala na pěší túru. Jako správnej chlap jsem odmítnul nošení v batůžku a ťapkal jsem pěkně po svých. Panička valila zraky, jaký jsem rodilý turista. Čmuchal jsem na všechny strany a byl nadšený. Ale nakonec se mi moje pěší turistika stala osudnou. V půlce cesty jsme zastavili na odpočinek a doplnění tekutin. A jak mě tak panička napájela, tak si všimla nějakého nohatého brouka, jak mi leze po kožíšku. Rychle ho ze mne sundala a začala mi probírat a profoukávat kožíšek, protože to prý bylo nějaký klíště. Našla ještě jedno lezoucí a pak najednou přišel ten ortel... Prý mám jedno zakousnuté v bříšku... Cože?????!!!!!! Nějakej brouk mi prokousnul bříško? Ale to tam teď budu mít díru! Žádnou díru jsem tam nakonec neměl, ale ten divnej nohatej brouk byl zakousnutej přímo vedle mého.... ehm... pindíka! Takže odpočinek se okamžitě změnil na operaci. Páníček mě choval a panička se mi snažila to odporné zvíře z bříška vyndat. Šlo to pomalu, protože na bříšku mě to lechtalo a já se samosebou cukal. Nakonec jsme ale zvítězili a toho protivného brouka se zbavili. Konečně jsem pořádně doplnil tekutiny a mohlo se jít dál. Bohužel já už nešel, musel jsem být potupně nesen v baťůžku. Ale jen co jsme vyšli z lesa na velikou cestu, tak jsem zase směl běhat a šmejdit. Nebýt toho kousavého brouka, tak to mohl být úžasný výlet.

 

10.04.2011
Tak a teď toho mám právě dost! Pohrávám si s myšlenkou, že se odstěhuju někam pryč. Jsem zdravý jako řípa, ale panička ze mě stále dělá pokusného králíka. Dnes mě sice vzala mezi jiné tchoříky, ale bylo tam i mnoho paniček a některé měly na sobě doktorské stejnokroje. A všechny mě toooolik trápily! Začalo to docela nevinně, ale pak to přišlo. Vrhly se na mě hned tři a do pusinky mi strkaly nějakou špachtli a šoupaly s ní po zoubkách. Tak jsem zkusil plakat. Asi to zabralo, protože za chvíli mě nechaly na pokoji. Oddechl jsem si a nechal se chovat. Ale chyba lávky, to nejhorší teprve mělo přijít. Byl jsem zákeřně pověšen za kožich a nějaká rachotivá nestvůra mi začala obírat chlupy na tlapičce. A pak mě do té holé paciny něco šíleně kouslo a pořád to kousalo, píchalo, tlačilo, pálilo... Opět jsem nasadil fintu s pláčem, ale nebylo mi to nic platné. Ta píchavá věc mi v tlapičce pořád rejdila. Tak jsem zkusil přidat na síle a začal se i vztekle ohánět po té cizí ruce, co mě držela za kožíšek. Po velmi dlouhé době (řekl bych, že to musely být snad celé hodiny) mi konečně tu věc vytáhly ven a pacičku ovázaly a zalepily. Panička mě sice šíšala a uplácela pastou, ale já se zoufale snažil tu věc z tlapky setřepat. Neúspěšně. Nakonec mi to sundaly dobrovolně samy, ani jsem nemusel nikoho pokousat.... Panička mi pak říkala do ouška, že to byla nějaká preventivní prohlídka nebo co a že jsem úplně zdravý. No a to se nemohla rovnou zeptat mě?!? Řekl bych jí to rovnou já sám a ušetřila by si cestu a já tohle trápení.... Ale asi se stěhovat nebudu, protože mám paničku přeci jen rád a koneckonců už jí mám i dobře vycvičenou a projde mi u ní každá lumpárna :o)

 

21.01.2011
Zase jsem nenapsal včas o Vánocích, tak to napravím teď. Předvánoční čas byl tradičně tráven u pana veterináře, tentokrát kvůli bouličce po vakcinaci. Panička mi jí na jeho radu každý večer masírovala (což se mi teda pramálo líbilo) a nakonec se boule dala na ústup. Štědrý den jsem bojkotoval a celý jsem ho prospal v postýlce. Nakonec mě teda vytáhli a byl jsem nucen vybalit si dáreček. Když jsem se rozkoukal, tak jsem zjistil, že mi jako dáreček zabalili nějaké zvíře. No jo, je to mýval! Docela mi padnul do oka, tak jsem ho hnedka odnesl do své skrýše. Pak jsem ale zpozorněl. Pod stromečkem ležela divná věc. Šel jsem se podívat a rovnou to i ošmakat. Sotva jsem se toho dotknul, začalo to děsně kašlat, tak jsem se dal na útěk. Ale nejsem baba, tak jsem se vrátil a tlápnul na to znova. A teď to začalo naříkat. A pak zase kašlat. Rozzlobeně jsem tu divnou věc šoupal po koberci a snažil se jí vyhnat z mého teritoria. Panička říkala, že je to nějakej popelák nebo tak něco a že je to páníčkovo. Tak jsem si pak vybral na hraní krabici od autíčka, kde jsem si úžasně vyhrál s mojí kuličkou. A panička mě u toho i natáčela :o)

 

26.11.2010
Ten čas strašně letí.... Stromy ztratily listí a já se pomalinku převlékám do nového zimního kožíšku. Začíná mi taky bělat hlavička a panička mi říká, že zas budu ošklivej. Tssssss!!! Já a ošklivej? Nikdy! Musím se přece připravit na sněhové radovánky a k tomu potřebuji patřičné maskování. Momentálně se teda nejraději maskuji do deky na gauči, to mi jde naprosto bravurně. Panička mi nedávno vyprala moji osobní kabelu, kterou mám jako pelíšek na věšáku a pověsila jí na sušák. Okamžitě jsem si toho všiml a snažil se tam dostat. Doskočit se mi tam nepodařilo, tak jsem to zkusil po zácloně. Bohužel ani tudy to nešlo. A nepřející panička tašku raději odnesla uschnout do jiného pokoje. Teď už je zase na svém místě a já v ní opět chrupkám. A když vylezu ven, tak mi panička říká, že jsem tak navoněnej, že by mě žádná tchořka nechtěla. No ještě toho trochu!!! Proč by mě měla chtít nějaká baba? Já jsem takhle spokojenej. Panička skáče, jak já pískám a i páníček už je celkem vycvičenej :o)

 

13.09.2010
Tak jsem zase o rok starší. To tedy říkala panička, mně se zdá, že to není pravda.  Já se cítím pořád jako dorostenec. Ale je fakt, že jsem dostal další vitamínkový dortík, který dostávám jen jednou za rok v červenci. A letos na něm byly 4 pidi kuličky hroznového vína. Ale je taky možné, se panička spletla a jsou mi  jen 4 měsíce :o)))                   

13.07.2010
Na konci června panička balila strašně moc věcí a hlavně i moje věci. Už jsem začínal mít strach, že se budeme muset odstěhovat. A taky že jo, i když jen na týden. Jeli jsme někam na chalupu na Orlík nebo to bylo na Sokolík? Nevím, prostě na nějakýho ptáka. První den se mi tam vůbec nelíbilo, nikam jsem nesměl a pořád jsem měl paničku za zadečkem. A tak jsem zahájil protestní hladovku. Ale druhý den už se to poddalo, začal jsem baštit a rovnou i řádit. Panička mě ale neustále hlídala a ze všech šikovných míst mě hned lovila ven. Ale jednou mě neuhlídala a já jsem vlezl do takové zvláštní vyzděné boudičky s ohrádkou. Bylo to dobrodružné, protože tam jsem nikdy nesměl. Zalezl jsem pod nějakou mřížku, kde bylo něco šedočerného a strašně to špinilo a prášilo. Však jsem taky dostal pšíkací záchvat.  Panička hubovala a snažila se mě dostat ven. Mně se ale nechtělo, takže hubovala ještě víc. Nakonec se jí z posledních sil  podařilo nadzvednout mřížku a vylovit mě ven. Otřela mi hlavičku, abych už nepšíkal a pak mě odnesla do koupelny. Zatím jsem netušil nic podezřelého. Ale pak to přišlo! Sprcha! Celého mě osprchovala! Že prý jsem čuně a že jestli ještě jednou vlezu do krbu, tak mě tam nechá ukuckat. Tolik povyku pro trochu té srandy....  Pak se mi ještě povedl pěkný kousek v hroznovým vínem. S páníčkem rád papám "kuličky". Páníček už je měl připravené v kapsičce trička. Ale pořád něco kutil s televizním ovladačem a neměl se k tomu, aby mi kuličku dal. Tak jsem si řekl, že si kuličku ulovím sám. Vyskočil jsem a zakousnul se do kuličky. Bohužel teda přes tu kapsu. Ale získané kořisti jsem se nehodlal vzdát. Visel jsem na kapse a škubal. Panička mě chtěla sundat, tak jsem nasadil další stupeň obrany a začal varovně štěkat. To jste měli vidět, jak oba koukali! Pořád se mě snažili od kapsy odtrhnout, ale já jsem držel v křeči a štěkal jako vzteklej pes, takže jsem budil patřičný respekt. Nakonec jsem tím ale rozzuřil páníčka a ten vztekle škubnul trikem a.... kapsa povolila, kuličky se rozsypaly a já jsem procitl z tranzu...  Za trest jsem musel do klece, prý abych se zklidnil. Jáááá??? Já byl přece celou dobu v klidu, já jen lovil kuličky! To páníček byl vzteklej jako... jako... no úplně. A do klece nemusel. To je ale nespravedlnost!                                     

16.06.2010
Včera mě navštívili kamarádi z Holoubkova. Přijeli sice jen kluci, ale i tak bylo o zábavu postaráno. Bastenek přede mnou zalezl  do  plyšové rybky, ale já ho viděl a běžel jsem hned za ním. Kvokal jsem na něho, ať kouká vylézt, že ta ryba je moje. Nic. Tak jsem za stálého kvokání rybu překutálel vzhůru nohama. Pořád nic. Nakonec jsem vlezl dovnitř, že ho vyženu. Nastala mela a vřískot. S Bastíkem jsem ale nepohnul a musel jsem tedy vycouvat ven. Šlo to ale těžce a strašně mě bolelo ouško. No bodejť by ne, když mi na něm Basty visel celou svojí vahou! Ale zachoval jsem si tvář machra a ani nepípnul :o) Paničky nám pak dávaly mlsandu, ale ani s mlsandou nás tentokrát společné focení nebavilo a střídavě jsme u toho všichni pištěli. Tak snad příště už se necháme zase fotit v klídku :o)    

19.04.2010
Stejně jako minulý rok jsem začátkem dubna přišel o kožíšek. Zdá se mi, že se z toho škubání stává nějaká zvrhlá tradice :o( Asi budu muset vymyslet nějakou tradiční pomstu... Před týdnem se mi ovšem povedl pěkný kousek. Páníček přišel z práce a zmizel za paničkou v kuchyni. Hbitým okem jsem hned zjistil, že v předsíni zůstala opuštěná igelitová taška. Okamžitě jsem šel prozkoumat obsah. K mé obrovské radosti jsem v ní našel mně tolik zapovězené rohlíky. Obratně jsem vytáhl celý pytlík a šikovně jsem ho rozvázal. Nechtěl jsem, aby podezření padlo na mne jen díky roztrhanému pytlíku. Hbitě jsem vyndaval jeden rohlík za druhým a nosil  je do svého doupěte do koupelny za pračku, kde jsem je pečlivě skládal na hromádku. Pod rohlíkovým příkrovem zůstala i moje myška a papírové kapesníčky, které jsem ukořistil ráno. Byl jsem spokojen a šel spinkat. Vzbudil mě děsný hlahol - to jak páníček nadával jako špaček, že jsem mu ukradl  tašku a odnosil všechny rohlíky. Jak mohl tak rychle zjistit, že jsem to byl já?!? Panička ho ovšem mírnila a pořád se uculovala. Říkala, že jsem její děsně šikovnej chlapeček. Tak aspoň někdo moji snahu patřičně ocenil. Dokonce pak litovala, že si moje dílko nevyfotila :o)))            

03.02.2010
Minulý týden mě panička vzala na návštěvu ke kamarádům do Holoubkova. Měl jsem velikou radost a řádil jsem se Samíkem a Bastenkem jak utržený ze řetězu. K holčičkám jsem jako obvykle nesměl. O to víc mě překvapilo, když si panička na klín, kde jsem ležel já, vzala Rodynku. Panička mě držela za krkem, abych se nemohl ohnat a nechala tu drzou holku, aby mě očmuchávala. No jo, ale kdyby mě jen očmuchávala, ona mi začala "vybírat blešky" z kožíšku!!! Taková drzost!!! Samozřejmě, že žádné blešky nemám, ale Rody byla úplně v tranzu. A já taky, protože se mi to děsně nelíbilo. Když mi pak zoubečky začala cvakat až u ouška, tak už jsem se kroutil jako žížala a nespokojeně kníkal. Ale panička mě pořád držela a ještě se s tetou Lenkou smála. Pak Rodynku pustila na zem, ale za chvíli se celá akce opakovala. A má drahá panička to nechala zajít tak daleko, že mě Rody opravdu kousla do ucha! Taky jsem jí to pak oplatil, když jsem ji v nestřeženém okamžiku zahnal pod klec a zlobil ji, až pušila jako divá :oD A paničce to taky hodlám pořádně osladit... Nebo raději zapušit? :oDDD             

11.01.2010
Tak už je po dalších Vánocích. Ty letošní byly fakt divné. Dárky jsem dostal, to jo, ale Ježíšek mi nadělil i trápení ve formě paní veterinářky. Panička mě k ní vzala, aby mi uvolnila povážlivě přeplněné žlázky. Za trest pak musela vyprat všechny věci z přepravky včetně mého plyšového pejska a dvakrát mi umýt zadeček... Pak mi taky říkala, že  už nikdy neuvidím své dva kamarády Píďu a Babulku. Prý už jsou za duhovým mostem a nic je nebolí ani netrápí. Tak proč jí tečou ty slzičky, když je jim dobře? Moc tomu tedy nerozumín....   Venku teď často padá sníh a panička mě vzala ven, abych si zanoroval. Ale největší sranda je, když vyběhnu na balkón a je tam navátý snížek. Radostně zakvokám, plácnu sebou a pak hopkám jako gumídek. Panička se u toho děsně směje. Její chyba! Kdyby sebou plácla taky, poznala by, jaká je to švanda.  A jestli se chcete zasmát taky, tak se mrkněte na videjko ;o)

13.11.2009
Dnes máme pátek třináctého... A jelikož už je večer, tak se snad nic zlého nepřihodí :o) To se ovšem nedá říct o sobotě 31.10. Byli jsme u babičky v Chotěšově, náladička byla suprová a pak to přišlo... Babičce začala děsně vyřvávat ta divná věc, co se jí prý říká mobil. Byl jsem z toho zvuku naprosto vykolejený. Babi ho šla utišit, ale já si myslel, že jí ta věc určitě musí ublížit a tak jsem ji chtěl před ní uchránit. Odrazil jsem se od stolu, vyskočil a chtěl se do té řvoucí věci zarafnout... Bohužel jsem dosáhl jen na babiččinu ruku a zarafl se do ní. V přesvědčení, že držím tu věc, jsem bojoval, co mi síly stačily. Panička mě běžela hned sundat, ale já si myslel, že na mě útočí ta věc a pevně jsem držel sevřenou tlamičku, přidal jsem i vřeštění a jako bonus jednoho poctivého pušíka... Panička mě ale přemohla, tlamičku mi rozevřela a nebohou babičku osvobodila.  Z ruky jí tekla krev a dokonce se jí i cukala. Jak se to mohlo stát??? Vždyť jsem  tu řvoucí věc zakousnul, tak proč babi krvácí? Že by jí ta divná věc přeci jen dostala? Byl jsem z toho celý zmatený a doteď nemám tušení, co se tam vlastně doopravdy stalo. Snad se to jednou dozvím...

23.09.2009
Jejda... už jsem pěkně dlouho nenapsal. Musím zalovit v paměti, co vše se zatím událo... V červenci jsem oslavil 3. narozeniny. Dostal jsem výborný dort, nějaké hračky a nové pelíšky do mého domečku.  No ale samozřejmě jsou nejlepší hnízda a pelechy, které jsou volně po bytě :o) Dostal jsem i fajnovou deku přes klec, takže teď mám super bejvák. Přes léto mi drobátko olysal ocásek, takže páníček mě začal nazývat krysičkou. To si teda pěkně dovoluje! Ale teď už mi začíná zase zarůstat a pomalu a jistě se začínám převlékat do zimního kožíšku. Venku se stále rychleji stmívá, takže se musím připravit na zimu a tak se začínám pomalinku vykrmovat. Panička z toho má děsnou radost. Říká, že začínám pěkně medvídkovatět a že už nejsem takový chrastítko potažený kožíškem.  Já a chrastítko? Copak chrastítko by umělo pěkně štípout do nohy a za radostného kvokání rychlostí blesku prchnout z dosahu? :oD  A taky jsem teď trochu víc tulicí a mazlicí a často spinkám u paničky, což ona miluje. I když potom říkává, že smrdí jako stará uležená fretka :o)))                              

12.07.2009
Momentálně si pohrávám s myšlenkou, že na paničku pošlu ochránce zvířat. Tohle jí přece nemůže projít - týrat malého hodného freťáčka! Představte si, že jsem za víkend dostal dvakrát přes prdelku. Taková troufalost!!! A přitom naprosto bezdůvodně! A nebo že by to bylo za tu vyhrabanou palmu u babičky? No tak přiznávám, trochu jsem se jí podíval na zoubek, tedy spíš na kořeny :o)  No co, stejně potřebovala prokypřit zem, aby lépe rostla. A za odměnu jsem dostal pár do kožichu... Na zbytek dne jsem pro jistotu o palmu přestal jevit zájem. Ovšem druhý den jsem si celou akci zopáknul ;o) No a zase byl tanec... Panička pak kolem palmy pořád něco kutila a jak jsem později zjistil, dala přes květináč králíkářské pletivo, jako ho máme doma na fíkusu. A že prý mám po žížalkách... Cože??? Vždyť tam žádný žížaly nebyly, to bych si určitě všimnul! A nebo že bych je v tom kvaltu přehlédnul???            

01.07.2009
Mám za sebou preventivní prohlídku u veta. Byl to děsnej vopruz: stříhali mi drápky, ze zubů odstraňovali kámen, šťourali v uších, různě mě prohmatávali a dokonce mi strkali teploměr do prdelky. A vrcholem všeho bylo vymačkání přeplněných žlázek. No ale to už byla vlastně i moje malá pomsta za tu opovážlivost, protože smradem padaly na hubu snad i mouchy. A to byla před námi ještě stokilometrová cesta zpátky domů :o) Předevčírem mi panička dala kšírky a šli jsme ven. Teda omyl, napřed jsme šli na návštěvu k tetě Petře. Už ode dveří mi bylo jasné, že jsme tam, co bydlí Píďa, Oghí, Babu a Gapča. Ale do toho se mísil ještě zvláštní pach dalších freťulí.... Než jsem se stačil rozkoukat, tak jsem měl ve svém baťůžku 4 holčičí mimina. To by ještě nebylo tak strašné, ale v baťůžku jsem byl i já!!! Hrůzááááá, mimina po mně lezou, očmuchávají mě a chtějí si hrát. No tak to teda prrrr!!! Copak jsem nějaká chůva? To teda nejsem, okamžitě si ty prcky vezměte zpátky! Bohužel mé prosby nebyly vyslyšeny a musel jsem se s nimi navíc ještě fotit. Nakonec jsem našel útočiště u tety v náručí, protože panička si pořád šíšala ty mrňavý holčičky. To teda nechápu, co na nich viděla. No... popravdě... byly holky docela pěkný, ale já jsem na ně neměl ten den vůbec náladu. Těšil jsem se na procházku a místo toho se na mě sesypala mimina! Ale procházky jsem se dočkal. Teta vzala Babulku a maminku Gapču a konečně jsme šli na náš plácek. A úplně nejlepší bylo, že když jsme šli domů, tak nám žádný to mimino nezůstalo v baťůžku a nechtělo se k nám přistěhovat :o)

 

10.05.2009

Před dvěma dny jsem se v Plzni zúčastnil menšího fretčího srazíku, kde jsem poznal nové kamarády Áju a Lukyho z Nýřan. Ája byla nějaká špatně vyspinkaná nebo co a na každého pěkně vyjížděla. Tak snad příště bude mít lepší náladu a lépe se poznáme :o) Srazík byl suprový, poňuchňal jsem se se tchoříky i s lidičkami a dokonce jsme dostali i sladkou mlsandu. Už teď se těším, až bude další "akce". Panička fotila, fotečky jsou v galerii na rajčeti.      

21.04.2009

Začátkem dubna panička usoudila, že nastal ten pravý čas na odložení zimního kožichu. Jen ať si ho odloží... Cože? Ten kožich mám odložit já??? Ačkoliv jsem zpočátku protestoval, nakonec jsem rezignoval a v polospánku mi panička kožíšek opatrně oškubala. Ale copak teď můžu mezi fretky, když jsem takhle nahatej? Jen se mrkněte do fotogalerie... Moje obavy však byly zbytečné, během pár dnů mi dorostl nový letní kožíšek. A tak jsem hned vyrazil za kamarády z Lochotína. Venčit se šel jen Oghí a Babulka. S Oghím jsme si šli drobátko po krku, ale pak už nás to docela přešlo. Později se k nám ještě přidali další kamarádi  - holčička Lucky a Babulčin synek Cofee. Ten mi dával pěkně za uši, tak nás paničky k sobě moc nepouštěly. Když začalo zapadat sluníčko, dal jsem paničce rázně najevo, že už chci jít domů a vylezl jsem jí pod tričko :o) Minulý týden jsem ještě zvládnul navštívit kamarády z Holoubkova. Byl jsem pěkně vykulenej, protože kámoši se přestěhovali do jiného bytečku. Moc jsem to tam nezkoumal a hned jsem se pustil do Rodynky. Odměnou za moji troufalost mi jako obvykle bylo řádné poprdění. Panička mi dokonce říkala, ať jdu pryč, že strašně smrdím. No jo no, dostal jsem od Rodynky přímý zásah! Tak jsem si pak raději hrál s klukama. A abych ukázal, že jsme fakt dobří kámoši, tak jsem si vlezl k Samíkovi do pelíšku a spinkali jsme tam  pěkně spolu :o))    

26.03.2009

Tak si představte, že panička byla v Praze na výstavě fretek a mne s sebou nevzala! Tak to má u mě pěkně schovaný... Momentálně jsem marůdek a musím brát antibiotika, protože mám zánět v krčku. Hloupá nemoc, překazila mi výlet za kamarády do Holoubkova :o( Ale panička mi šeptala něco o nějakém podzimním výletu, kde bude spousta fretčích kamarádů. Tak jsem na to zvědavý... Doma jsem si prosadil změnu, panička mi musela pořídit ještě jednu mističku na papání, kterou mám teď schovanou za fíkusem. Odmítal jsem totiž papat ve své kleci. No copak panička snad taky papá tam, kde má postýlku? To je nepřípustné! Takže teď papám pěkně schovaný za fíkusem a jsem spokojený :o)))  

05.03.2009

Včera za mnou přijeli kamarádi z Holoubkova. Ale bohužel jen kluci, holčičky zůstaly doma, protože byly po očkování. Takže se nekonalo žádně vřískání a nekontrolovatelné pušení :o) Samín i Basty byli opět unešeni mým bazénkem se zvířátky a nadšeně se v něm ráchali. Panička je pak musela osušit ručníkem, protože jim z kožíšků tekla voda. Tentokrát jsme se ale moc nevyřádili, kluci museli brzy odjet domů :o( Ale paničky už plánují další setkání. Minulý týden se u nás doma malovalo. Předcházelo tomu vystěhování nějakého nábytku a koberců. To vám byla prima zábava. Nejlepší bylo, když panička rolovala koberce z chodby. Vůbec se jí to nedařilo, přestože jsem jí zdatně pomáhal a koberce různě přizvedával, krčil a probíhal :o) A jak krásně se šmejdilo pod kuchyňskou linkou! Zlatým hřebem bylo, když jsem konečně proklouznul do pokoje, kde byl všechen ten nábytek uložen. Měl jsem úplně oči navrch hlavy!!! Panička mě z toho úžasného fretčího ráje dostala až nalákáním na hroznové víno :o)  

18.02.2009

V sobotu se mi povedla pěkná lumpárna. Panička plácala v kuchyni štrůdl, takže jsem měl volné tlapky a nikdo mě nerušil. Zrodil se mi v hlavičce nápad, že bych se mohl podívat do zakázaných prostor. A tak jsem nelenil a začal se v obýváku dobývat do úkrytu za rohovou sedačku. Ďoura, která tam vede, je sice zacpaná polštářem, ale s použitím hrubé síly jsem překážku zdolal. Navíc jsem to všechno provedl tak rafinovaně, že na ucpávkovém polštáři nebylo poznat, že tudy vnikl vetřelec. Brzy jsem ale zjistil, že to nebyl zrovna nejlepší nádad. Prostor, do kterého jsem spadl, byl velmi malý a vylézt z něj nahoru bez cizí pomoci už nešlo.... Panička mne však po chvíli začala hledat. Škvírkou jsem viděl, jak snad už pětkrát proběhla celým bytem, nakoukla do všech skrýší a nic. Slyšel jsem její zoufalé volání a pískání na mého plyšového soba. Sice se mi v tom malém prostoru už nelíbilo, protože se tam nedalo nic podniknout, ale přece nebudu baba a nezačnu volat o pomoc. A tak jsem tiše seděl a čekal, až mě najde. Po pár minutách, které prý pro paničku byly jako celá věčnost, se nadzvednul ucpávkový polštář a v otvoru se objevil paniččin obličej. Měl jsem takovou radost, že jsem se hned postavil na zadní tlapky a přední tlapičky jsem natáhnul k paničce. Okamžitě pochopila a vytáhla mě ven. Pak mě ještě dlouho muchlovala v náručí a pusinkovala mě. Taky jsem byl rád, že jsme zase spolu..... Ale od dalších zakázaných akcí mě to rozhodně neodradilo :o)))          

01.02.2009

Musím se pochlubit, že mám v Chotěšově nové, úplně suprové hnízdo. Nikdy jsem nesměl pod potravinovou skříň v kuchyni, otvory kolem trubek od topení byly zataraseny. Mě ale poslední dobou zajímalo, co za nimi asi je. Tak jsem stále chodil ucpávku pokoušet... Sice jsem většinou dostal na zadek, ale vytrval jsem a moje snaha byla korunována úspěchem. Pod skříní bylo skryto nádherné doupě! A panička nakonec rezignovala, nechala mi do doupěte volný přístup a ještě mi věnovala noviny, abych si mohl vyrobit pořádné hnízdo. Neváhal jsem a bleskurychle jsem začal pracovat, až se mi od tlapek kouřilo. A tak jsem si opět zvětšil svoje tchoří území :o))  PS: panička mé stavění hnízda zachytila na videu ;o) 

05.01.2009

Minule jsem to nějak zakřiknul... Ještě před Vánocemi jsem byl opět na veterině a pro jistotu jsme ještě dva týdny léčili ouško, grrrr. Navštívil jsem taky kamarády v Holoubkově. Paničkám se povedla velmi ojedinělá fotografie, kde jsem zachycen já a holčičky. Ale musím se přiznat, že nakonec jsem to nevydržel a zahryznul jsem se do Rorejsky. Jo jó, já si moc dobře pamatuju, kolikrát mě už zvládla poprdět, tak to má za to :o) Kikča moje škádlení tentokrát taky nějak moc neustála a poprděla koberec i zeď . To byl teda nářez! Letošní Vánoce proběhly v poklidu, už mě totiž nebavilo plýtvat silami a skákat na stromeček. Jen jsem občas zkusmo zatahal za kabel od žárovek. Ježíšek mi opět přinesl spoustu dárečků, největší radost jsem měl ze šustivého tunelu. A až přijedou kluci z Holoubkova, tak mu uděláme zátěžovou zkoušku :o)

11.12.2008

Chtěl jsem napsat už včera večer, ale byl jsem moc unaven... Odpoledne panička přišla domů a hned vylovila můj procházkový baťůžek. No snad nechce jít v tomhle mrazu na procházku! Když mi oblékla kšírky, tak už jsem nepochyboval, že to myslí vážně. Nešli jsme ale na klasickou procházku, protože do baťůžku jsem dostal deku a z ní mě panička nenechala vylézt :o) Jaké bylo moje překvapení, když mě konečně pustila ven a já se ocitl u tety Petry a její smečky! Měl jsem obrovskou radost, protože už jsem je šíleně dlouho neviděl. S Píďou a Oghím jsem se nějak zvlášť nepoškádlil, protože paničky nás k sobě moc nepustily. Ale s holčičkami Babu a Gapčou jsem se krásně vyběhal. Prostě jsme si s holkama "sedli" a žádné násilí se nekonalo. Ale i tak se bytem linula vůně různých pušíků :o))) Na tramvaj nás doprovodila teta Petra i s Píďou a představte si, že Píďa šel po svých! Sice má pořádnej kožich, ale divím se, že mu neumrzly tlapičky... Doma jsem se už jen nabaštil, zalehnul jsem do pelíšku a do rána spal jako dudek :o))

02.12.2008

Konečně jsem zase zdravý, jupíííí :o) Tři týdny mě panička trápila čištěním a léčením ouška. A dokonce dvakrát denně! Měl jsem v oušku nějaké kvasinky nebo kvasnice? Já sám nevím. Ale hlavní je, že je to za mnou. I když čistit ouško máme pravidelně dál ještě alespoň týden :o( Návštěvy u pana doktora nebyly zrovna nejhorší, protože místo anestezie jsem dostával lízat maltsoftku. Pan doktor se mnou dokonce laškoval a při kontrolách mi říkal, ať za týden zase přijdu na pastu :o))) Opět se mi povedl super zahradnický výkon - u babičky v Chotěšově jsem vyhrabal v obýváku šáchor :o) Tam už mám taky opanovaný celý prostor. Jsem zkrátka šikovný a umím si ta dvounohá zvířátka pěkně podmanit. A která nejdou podmanit, tak na ta používám svoje zoubky :o)) Panička už má nakoupené dárky na Vánoce a jelikož jsem zvídavý, tak už vím, že já také dostanu nějaké dárečky. Ale já se stejně nejvíc těším na stromeček, až z něho zase budu rvát ozdobičky :o)))   

16.10.2008

Už tři dny jsem lehce uražený. Né moc, protože potřebuju, aby si se mnou panička hrála, věnovala se mi a šmudlila mě. Ale na projev duševního rozladění dělám za dveřmi každý den poctivě trucbobky. A mám k tomu veeeeliký důvod. V pondělí mě panička odvezla na veterinu a paní doktorka do mne zase píchala jehlou. A kdyby jen jednou! Zkoušela to třikrát, ale ani jednou se jí nepodařilo propíchnout moji kůži. Nakonec musela vyměnit jehlu a teprve potom se propíchnutí povedlo. No to by naštvalo snad každého, grrrr... Minulý týden přijela smečka z Holoubkova, tak jsme se pěkně vyblbli. Kikina tentokrát vřískala jak pominutá, takže ji přede mnou paničky chránily. No a když mi jí teta Lenka brala, tak jsem ji v zápalu boje  rafnul jak pitbul. Ta koukala, že já umím taky rafnout :o))) Měl jsem těch uječených holek už plný zuby a tak jsem se jednou pěkně zakousnul do Rodynky. Paničky nevěřícně zíraly a moje panička mi dokonce musela otevřít tlamičku, protože jsem Rorejsku nechtěl pustit. Pak už byly holky pod přísným dozorem. No vlastně jsem byl pod dozorem spíš já. Ale když jsme při vážení dostávali líznout maltsoftky, tak nám vůbec nevadilo, že stojíme vedle sebe a skoro jsme si olizovali tlamičky :o))            

10.09.2008

Dnes jsem opět navštívil kamarády v Holoubkově. Vše probíhalo stejně jako obvykle: řádění s Bastíkem a Samíkem, ječení a pušení holčiček :o) Teta Lenka i moje panička ostřížím zrakem sledovaly holčičky a zachraňovaly je přede mnou. Já je sice nekoušu, jen do nich šťouchám bokem, ale ony šíleně vřeští a hned puší. Ke konci naší návštěvy si teta řekla "a už dost" a nechala mě a Kikinu, ať si to mezi sebou vyřešíme sami. Hurá, to to trvalo! Tak jsem Kikču konečně pořádně poňuchňal. Ječela, jak kdyby jí šlo o život a paničky říkaly, že je pěkná hérečka :o) Pak mě to přestalo bavit a šel jsem si hledat jinou zábavu. A Kikina začala za mnou ťapat a dorážet. Já na ní kašlal a ona přesto stále dolejzala. Já se v těch holkách fakt nevyznám. Vůbec neví, co chtějí. Tak uvidím, jak se bude Kiki tvářit příště.... Ještě se musím pochlubit, jaký pěkný kousek se mi nedávno povedl. Panička mlela tvrdé rohlíky na strouhanku a já jsem ji z povzdálí sledoval. Když měla hotovo a sundavala mlýnek ze stolu, tak jsem střelhbitě přiběhl asistovat. A než stačila  jakkoliv zareagovat, tak jsem do strouhanky strčil celou hlavičku.  Drobky byly snad všude, ale já měl nádherný strouhankový přeliv :o))))    

19.08.2008

Včera jsem zažil pořádné překvapení! Panička přišla z práce a otevřela mi dvířka klece. Pomalu jsem otevřel očka a co to vidím? S paničkou přišla i teta Lenka a celá její smečka! Moje panička začala ucpávat mezery, kam s oblibou Kikča zalézá. Využil jsem situaci a začal prohánět holčičky. To měla teta Lenka pěknou honičku, aby stíhala vřeštící holčičky zachraňovat :o) Vlastně se vše odehrávalo už podle nepsaných pravidel: Kikča vřeštěla, Rody navíc pušila, kluci pískali, já kvokal a paničky klábosily :o) Basty si neodpustil hrabání ve fíkusu, takže několikrát putoval do koupelny na opláchnutí. Panička musí Bastíkovu milovanou kytičku na příště lépe zabezpečit :o)))

12.08.2008

Uáááááá, je večer a já jsem šíleně utahanej. Před chvílí totiž odjeli kamarádi z Holoubkova... Řádili jsme jak černé tlapky a občas měly paničky plné ruce práce se zachraňováním holčiček, které jsem pořád proháněl. Ovšem s Bastenkem a Samíkem je to úplně jiné, s nimi se můžu pořádně poškádlit. A tak jsem toho pořádně využil :o) Dost se také pušilo a byla to prý v tom dusnu docela síla :o))) Ale asi to nebylo tak strašné, protože jsme všichni dostali vitamínový sirup. Mňam, mňam, ten já opravdu rád. A kluci i holky měli taky boule za ouškama. Před odjezdem smečky jsem ještě zkusil starý trik - ukryl jsem se do přepravky a čekal, až bude panička Lenka nakládat holčičky. Ale trik mi neprošel, panička předem přepravku zkontrolovala, já byl odhalen a vykázán ven. No nic, zkusím to zase příště ;o)

31.07.2008

Druhá polovina července byla celkem zajímavá. Devatenáctého jsem byl s paničkou za kamarády v Holoubkově. Přestože nebylo až tak velké vedro, moc jsme toho nenaběhali. S klukama jsem se vyblbnul, holky opět doháněl k pušení a ječení :o))) Poté jsme se všichni odebrali chrupkat - samosebou, že každý do jiné skrýše. No alespoň si paničky konečně v klidu pokecaly :o) Dalšího dne jsem s páníčky odjel do Chotěšova, kde jsme zůstali skoro 14 dní. První týden jsme tam byli sami, paniččini rodiče byli totiž na dovolené a moje panička se tam starala o zvířátka a zahrádku. Bylo to strašně super, protože obývák (kam normálně nesmím, protože je to tam samá kytka) byl fretkovzdorně upraven a já tam mohl zvesela šmejdit. Pouze jednou jsem dostal na zadek, když jsem dvakrát za sebou rozpojil vzduchovací hadičky k akváriu. Poté panička hadičky zatarasila šicím strojem a bylo po zlobení. Když se rodiče vrátili, tak už jsem tolik volnosti neměl, ale zase jsem měl víc povyražení, protože paniččin tatínek se mě bojí a já ho proto vždycky schválně rafnu. To jsou pak vždycky skoky dva metry vysoko a ten nádhernej rachot a nadávání... zkrátka perfektní tchoří zábava :o)))) Teď už jsme zase doma a přestože to bylo v Chotěšově fajn, přikláním se k pořekadlu, že všude dobře - doma nejlíp!!!

24.06.2008

Víkend se mi krásně vydařil. Sice jsem měl slíbenou údržbu mého tělíčka, ale místo toho jsem si na zahradě krásně zanoroval a s pánečkem jsem se vyvaloval na houpačce. Kliďánko bych tam i usnul :o) Nejlepší ale bylo, když si maminka paničky namíchala pití do sklenice. Já do sklenic strašně rád strkám paciny a cákám... Ani tentokrát jsem neodolal a dychtivě ve sklenici hrabal a vycachtával obsah sklenice na stůl. Měl jsem s tím šílenou práci a všichni okolo se smáli, až se za břicha popadali.... Zato včera byl teda den - fujky, fujky! Dostihla mě plánovaná údržba. Drápky jsem si nechal ostříhal v klídku, dokonce jsem u toho pochrupkával. Ovšem čištění uší - to je normálně týrání zvířat! Snažil jsem se vysmeknout, očička jsem v panické hrůze boulil, ale nic nepomohlo, uši mi byly vyčištěny. Ovšem při lízanci maltsoftky jsem na všechno v mžiku zapomněl :o) A tentokrát bylo navíc ještě koupání. Ještě nikdy jsem to neudělal - ale dneska jsem se natruc do vody vykadil, ať už konečně panička pochopí, že koupání tchoře a dokonce focení v této nedůstojné pozici jí jen tak neprojde :o)) Ale nezlobila se na mne a po koupeli jsme se skvěle vyblbli.

18.06.2008

Tak mám za sebou další návštěvu kamarádů z Holoubkova. Jako vždy super odpoledne ve víru dovádění s klučíky. Tentokrát jsme i pořádně využili na honění rouru a dokonce si v ní se mnou hrály i holčičky. Rodynka mě opět poprděla, ale tentokrát jsem si to zasloužil, neboť jsem jí vyštípal z jejího pelíšku, kde odpočívala. Kiki zase předváděla ječivé scény a dokonce s jekotem proháněla svého Bastíka místo mne :o) Panička všem kamarádům odstraňovala zubní kámen a Bastíkovi se to teda ani za mák nelíbilo a dokonce u toho trošku brečel. A co je nejhorší, že o víkendu mě to čeká také. A k tomu ještě vyčistit ouška, ostříhat drápky a dokonce i vykoupat! Ach jo, to zas bude pěknej vopruz :o( No ale za ouška, zoubky a drápky dostanu maltsoftkovou odměnu a po koupání se s paničkou ďábelsky honíme a blbneme. Takže se to vlastně nechá vydržet :o)

02.06.2008

Další skvělý den je za mnou. Opět přijeli kamarádi z Holoubkova a všichni společně jsme se hned vrhli na lumpárny. Bastík se zase hodně cachtal v bazénku a lovil zvířátka. Vlastně jsme se tam rochnili všichni kluci. Panička nás musela občas utřít ručníkem, protože z nás crčela voda. Holčičky se nekoupaly, asi aby zůstaly krásně upravené. Společně jsme dováděli především my kluci, holky jsme nechali šmejdit sólově. Běhali jsme v rouře, Bastík se schovával do chobotky a Samíkovi se hodně líbily míčky. Rodynka mi opět uštědřila pár pušíků, ale přímý zásah se tentokrát nekonal :o) Kikinku jsem občas trošku pomuchloval a ona šííííííleně vřískala. V tom rozrušení vždycky syčí i na vlastní klučíky :o) Byla tak vystresovaná, že dvakrát za sebou rafla svoji paničku, která ji chtěla uchlácholit, do nosu... Tak jsem ji pak raději nechal na pokoji. Ovšem další stresová situace vznikla v okamžiku, kdy se jejich panička začala chystat k odjezdu a chtěla uložit holčičky do přepravky. Obě dvě je šoupla do hamaky a ihned se ozval šílený dvojitý řev.... Paničky si myslely, že Kiki je pořád vynervovaná a vřeští i na vlastní smečku. Ale chyba byla jinde - v přepravce jsem byl schovaný já, proto měly holčičky takový záchvat :o))))

19.05.2008

Jupíííí, dnes přijela smečka z Holoubkova! Tentokrát jsem netrucoval, protože tyhle svoje nejlepší kámoše vždycky rád vidím. Klukům se moc líbil můj bazének se zvířátky, tak jsme hodně času strávili v koupelně. Oba dva lovili zvířátka z vody jako o život. Bastík byl úplně celej zmáčenej :o))) Holčičky jsem taky pomuckal, Kiki zase řvala jak na lesy a Rody samozřejmě prděla. Prolezli jsme společně všechny moje schovky a o hračky jsem se taky klidně podělil.... A dneska byla panička pěkně vyvedena z omylu. Myslela si, jak má fretkovzdorný byt, ale návštěva názorně předvedla, že tomu tak není. Kiki vlezla malou ďourou pod sedačku, za botník a za kuch. linku. Samík uměl vyskočit do obývací stěny a Bastík se taky záhadně dostal za kuch. linku. Panička nestačila zírat a vyprošťovat ty malé průzkumníky! Všechno to byla veliká sranda.... A nakonec musela konstatovat, že jsem vlastně strašně hodnej fretčí kluk. No konečně na to přišla!!! :o)))))
 

07.05.2008

Tak jsem se zase po hodně dlouhé době viděl s Píďou a Babu. Píďánek už taky nemá kuličky, tím pádem mě už nerval jako zuřivec :o) Babulka čeká co nevidět mimínka a do jejich rodiny patří i albínek bez ocásku Oghí. Byl tam taky Badži, to je synek Funky, která už je bohužel ve fretčím nebíčku :o( Ten po mě šel jak divej, protože je v říji. K Badžimu teď patří samička Miminka, která taky čeká freťátka. Jsou to oba tchoříci, Míma má ještě navíc jezevčí pruh. Ale mě stejně nejvíc zajímal jako obvykle Píďa. A teď, když jsou síly vyrovnané, je to s ním daleko větší zábava :o)
 

10.04.2008

Dnes jsem utahaný, jako malé fretě :o) Konečně nám hvězdy přály a vyrazili jsme na fretčí návštěvu do Holoubkova. Nadšeně jsem se se všemi přivítal a konečně poznal i Kikinku. Chtěl jsem ji trochu poškádlit, ale strašlivě pištěla, tak mě jí paničky braly. Ale nic jsem jí nedělal, fakt ne, ona normálně simulovala! Paničky to pak taky zjistily a moc se smály :o) Poškádlil jsem taky Rodynku a ta mě za odměnu (jako při každém setkání) poprděla. Takže o smrádek nebyla nouze :o) Se Samíkem jsem se taky poňuchňal, ale nejvíc jsem si zaskotačil jako vždy s Bastíkem. Všem se velmi líbila moje přepravka, takže celá smečka do ní chodila odpočívat. A já jsem mezitím také nabíral síly na další skotačení. Jsou z nás teď velcí kamarádi, pěkně spolu lumpačíme a už vůbec si neubližujeme. Jen jsem teď trochu rozčarovaný z paničky. Kluci už mají nové letní kožíšky a představte si, že panička si mě občas spletla se Samíkem. No to je teda příšerný - nepoznat vlastního mazlíčka! Jestli si to u mne fofrem nevyžehlí, tak ji vyměním a bude to!!! :o))))

25.03.2008

V neděli dopoledne mne panička navlíkla do kšírků. Měl jsem obrovskou radost, že se pěkně procvičím v hrabání nory, ale ouha - venku byl sníh. Ale sníh je taky super, hned jsem si v něm pořádně vytřel kožíšek a pak jsem se v něm pořádně porochnil. Nakonec jsem se seznámil i se sněhulákem. Odpoledne bylo taky fajn. V kuchyni to vonělo vařenými vajíčky a jedno obarvené jsem dostal na hraní. Ale co s jedním vajíčkem, že? Hned jsem si všimnul tašky, ve které bylo těch barevných vajíček hodně - neteřinky si je na chvíli odložily. Přišla moje chvíle. Ze všech sil jsem se snažil tašku rozškubnout, aby se vajíčka vykutálela ven, ale nešlo to. A vlézt dovnitř se mi taky nepodařilo. Ale i tak to byla prima zábava.
 

07.03.2008
Tak Kikinku jsem zatím ještě neviděl. Paničku sklátila nějaká vleklá nemoc a už tři týdny nechodí do práce. Má to ale svoje výhody, protože jsem celé dny puštěný navolno. Mám to už vypilované: brzy ráno si vynutím, aby panička vstala z poslele a vypustila mě z klece. Maximálně hodinku si pošmejdím a polumpačím a jdu na celé dopoledne spinkat pod konferenční stolek nebo do koupelny za pračku. A panička brblá, že jsem bezcitný padouch, když ji vytáhnu z pelechu a sám jdu na dlooouhé hodiny chrnět :o)))

05.02.2008
Včera jsem byl pěkně vyděšený! Panička přišla domů celá rozněžnělá a voněla cizí fretkou. Vzala si mě do náruče a říkala mi: "Chtěl bys k sobě holčičku? Viď, že bys chtěl holčičku. Je stejně stará jako ty a je to slaďoučký mazlítko....." Cože??? To jako že by mi do mého pelíšku šoupla nějakou cizí holku a nechala ji tu napořád? To snad nemohla ani myslet vážně! No i když taková malá holka na pozlobení by se občas šikla, hihi. Ale dnes už je vše jinak. Tu odloženou holčičku si vzala panička od Samíka, Bastíka a Rodynky. Takže další nová kámoška :o) S klukama už neválčím, teď, co nemají kuličky, jsou to bezvadní kamarádi. Taky trošku zhubli, takže už jsou v bližší váhové kategorii. Sice si občas vjedeme do srsti, ale už je to jen takové poškádleníčko. Při poslední návštěvě jsme spolu odpočívali v jednom klubku :o) Tak už jsem mooocinky zvědavý na tu novou holčičku - Kikinku.
 
07.01.2008
Ještě před Vánoci jsem se opět procvičil v přesazování květin :o) Panička utírala prach na skříni a květinu, která tam stává, položila na chvíli na stůl v obýváku. Zapoměla ovšem, že já jsem ve střehu i když zdánlivě tvrdě spím, hihi. Na balkóně stál připravený stromeček a já ho stále chodil očmuchávat a strkat hlavu do kbelíku s vodou, ve kterém stál. A ještě lepší to bylo, když přibyla krabice s cukrovím, ale to už jsem na balkón moc nesměl, protože jsem se do krabice urputně dobýval... Ježíšek mi ale i přes všechny mé lumpárny přinesl hodně dárečků. Mně se však nejvíc líbí kvákací míček na granulky. Kutálím ho, přenáším v čumáčku a hodně často na něj syčím, protože se koulí kam nemá a pořád na mě kváká. Občas jsem se pokusil vylepšit vánoční stromeček k obrazu svému, ale vždy jsem dostal vyhubováno. Cožpak panička nechápe, že na zemi by ten světelný řetěz fakt vypadal líp? Dneska přišli moji kamarádi Samuel a Sebastian o kuličky. Panička říkala, že jsou v pořádku, tak to je moooc dobře. Už se strašně těším, až je oba i Rodynku zase uvidím. A snad už mě nebudou ti dva chlapáci tak terorizovat :o)

06.12.2007
Dnes jsem nevěřil svým očím ještě víc. Odpoledne jsem se vyřádil a uložil se ke spánku pod konferenční stolek. A najednou slyším divné zvuky a hlasy. A pak jsem to uviděl! Najednou se v "mém" domově objevili Samík, Bastík a Rodynka s paničkou. No to snad ne! Oni si klidně přijdou, když na to nejsem vůůůbec připravenej. Tak jsem alespoň chvíli trucoval pod stolkem, ale pak mi to nedalo a vyrazil jsem do boje. Všichni čtyři jsme se proháněli a pošťuchovali, sice jsem pořád ještě kníkal a pištěl, ale občas už jsem se snažil nad kluky vyhrát. Využili jsme k hraní chobotku, jó to byla psina. Samík mi kontroloval pelíšek a když vylejzal ven z klece, tak mi chtěl označkovat dvířka a zaháknul se pindíkem o mříž. To bylo nářku! Moje panička ho ale pohotově zachránila. Mně se to teda nikdy nestalo.... Klukům i Rodynce se moc líbila moje roura, tak jsem je nechal pohrát a odpočívaje jsem je sledoval z pohovky. Chvíli jsem byl i trucovat u sebe v pelíšku, protože tohle byl od paničky pěknej podraz! To jí ještě spočítám! Ale je fajn, že mám nové kamarády, to jo. Kluci prý za měsíc přijdou o kuličky, takže potom už budou síly vyrovnané. A to pak bude teprve poňuchňáníčko! :o)
 
04.12.2007
Jupííí, mám zase nové kamarády! A hned tři! Dnes mne panička šoupla do přepravky a jeli jsme někam autem. Už jsem začínal mít neblahé tušení, že to bude zase k panu veterináři. Naštěstí jsem se mýlil a na konci cesty jsem nevěřil vlastním očím - čekali tam na mne dva klučíci: Samuel a Sebastian. Jsou to bráškové a jsou pořádně macatí. Pak se ještě objevila Rodynka, správná štíhlá fretčí holka. Okamžitě jsme se začali honit po bytě a občas vypukla i bitka. Byl jsem z těch dvou "medvědů" tak vykulenej, že jsem skoro ani nekukal. A musím se přiznat, že jsem pištěl a kníkal, jak nějaká rozmazlená holka. Paničky si nás občas pletly, protož jsme všichni čtyři tchoříci :o) Po tom všem běhání a škádlení jsme byli všichni unavení a tak jsme zase cestovali zpátky domů. Dneska jste kluci vyhráli, ale jen počkejte, však já vás časem přeperu!!!
 
25.10.2007
Před dvěma dny jsem byl po roce na přeočkování. To je teda sadismus, píchat tak hodného tvorečka do prdýlky! Hned jsem začal přemýšlet, jak se zatyhle útrapy paničce pomstím. Náhoda tomu přála, že pomsta byla vykonána dnes: Večer jsem spinkal u paničky v obýváku pod dekou. Ta se z ní pomalu vykradla a myslela si, že tvrdě spím. Pcha! Já jsem vždy ve střehu! Nenápadně jsem ji pronásledoval a má píle se vyplatila. Otevřely se dveře do zakázaného pokoje a já nezpozorován se v pokoji ukryl. Panička zalila nedávno zmiňovanou palmu a odešla. No a já vylezl z úkrytu a urychleně jsem vyhrabal palmu z květináče. Tentokrát se to pěkně mazalo, no paráda. Pracoval jsem překotně, každou chvíli hrozilo, že budu odhalen.... Stihnul jsem to, uf. Když mne panička našla, tak málem omdlela nad mou šikovností. Pak si mě u mého díla ještě vyfotila, že se nad tím časem možná zasměje. Pak mě odlapila a odnesla do koupelny, kde mi vypláchla od hlíny zapatlanou pusu a paciny. Sice původně říkala, že mě nechá tou hlínou zadusit, ale já ji znám, jen dělá bubáky a stejně na mě nedá dopustit. Ale se zahradničením mám utrum, panička sice palmu znovu zasadila, ale hned druhý den ji věnovala sousedce :o)
 
03.10. 2007
Na jaře panička obdržela proti své vůli menší palmu. Nechápu proč, ale umístila ji do pokoje, kam nemám přístup. Že by měla strach, že si pádem z jejího vrcholu pochroumám nožičky? Vždyť já jsem šikovná vakoveverka :o) Občas tam sice proklouznu, ale před důkladným obeznámením s kytkou jsem odlapen. Až jednou večer se mi to nepozorovaně podařilo a panička mě tam nevědomky zavřela. Ha, přišla moje chvíle. Okamžitě jsem palmu porazil a dal se do jejího vylepšování. Nejvíc mě zajímalo, jak asi vypadají kořeny. Tak jsem je začal pěkně očišťovat od hlíny. Šlo mi to krásně, ale zaslechl jsem, že mě panička hledá a volá. Musím si pospíšit a rychle kytičku očistit, aby panička viděla, jak krásné kořeny má. Poházené hroudy hlíny se mi ale k výslednému dílu zdály nevzhledné, tak jsem je ještě v rychlosti pořádně rozťapal po koberci. Naštěstí nebyla palma zalitá, tak se mi hlína nelepila na tlapky a já mohl pracovat rychle. A pak se otevřely dveře, cvaknul vypínač a .......... mé nádherné dílo se ukázalo v celé kráse. Radostně jsem hopkal a kvokal, těšíc se, jakou dostanu pochvalu. Panička málem padla do mlob, tak nádherné dílo jí úplně vyrazilo dech. Pochvalu jsem teda nedostal, panička si brblala něco o tom, proč že tu kytku nevyhodila rovnou. Nutno podotknout, že když druhý den přišla panička k sobě, tak palmu znovu zasadila. Takže už je jen otázka času, kdy budu zase zahradničit :o)))
 
01.10.2007
Musím se pochlubit, že jsem si zase o kousek vycvičil paničku. Od jakživa mi byla zapovězena ložnice, protože jsem se vždy zasoukal za postele, drápal tam a nechtěl vylézt. Samosebou, že se mi čas od času podařilo do těchto prostor vklouznout. Panička už to moc neřešila, protože zjistila, že když zachrastí mojí milovanou myškou, okamžitě si pro ni dojdu, ať zrovna páchám jakékoliv zvěrstvo. Postupem času jsem zjistil lepší zábavu - krádež papírových kapesníčků za paniččiným polštářem. Vždycky je vylovím a s kořistí hopnu přes čelo postelí na koberec a pečlivě je uklidím do rohu pod okno. Zjistil jsem, že panička je za polštář strká už jen pro mou zábavu, prý co by pro mne neudělala, hihi. No a teď jsem si jí podrobil úplně: když potřebuje žehlit, tak já zrovinka nechci spinkat a velmi ochotně jí hodlám pomáhat. Stejně to dělá blbě, má to prádlo tak divně placatý a poskládaný, když správně to má být přece krásně načechrané a nejlépe ještě rozložené po koberci. Nechápu, že tomu nerozumí.... Zkoušela mě teda zavřít do klece, ale na ten cirkus, který na protest začnu vyvádět, nemá nervy. A vykázat mě dopřepravky na "samotku", na to zas nemá srdce. Takže když chce placatit prádlo, otevře mi dveře do ložnice a já se můžu taaaak dlouho rochnit v peřinách, no labůžo. Jsem živým důkazem toho, že paničky se dají docela dobře vycvičit! :o)))
 
03.09.2007
Panička prováděla úklid málo používaných úložných prostor a přitom našla chrochtací prasátko do ledničky reagující na světlo. Okamžitě jsem jí tu podivnou ukřičenou věc odebral a šupandil s ní do svého království pod stolkem v obýváku. Kdykoliv jsem ho vytáhnul, začalo příšerně chrochtat. Zpočátku se mi to mooc líbilo, ale po pár hodinách už jsem na něj rozčileně kvokal, aby bylo zticha. Marně. Tak jsem ho nepozorovaně odnesl do koupelny, tam nejsou okna a tak prasátko umlklo. Konečně jsem si mohl odpočinout. A pak to přišlo! Panička rozespalá a značně unavená zmáčkla vypínač u koupelny a prasátko spustilo naplno. Panečku, to jste měli vidět, jak to s ní zamávalo! Ještě teď se culím pod fousky, když si na to vzpomenu :o)
 
19.08.2007
Nedávno se mi podařil moc pěkný kousek. Panička mě chovala v náručí a tulila se se mnou. Potřeboval jsem si odříhnout, ale jak jsem tak ležel na zádíčkách, tak se mi to nějak zvrtlo a pěkně jsem jí poblinkal. To byl panečku nářez! Měla to na obličeji, na krku i na rameni, no a já nabříšku. To jsem šikula, co? V Chotěšově jsem taky slavil úspěch, tam se mi podařilo po botníku a následně po bundách vylézt až nahoru na věšáky. To byl pane rozhled! Dlouho jsem si ale výhledu neužíval, neb jsem byl okamžitě sundán dolů a přístup do výšin mi byl znemožněn. Nechápu, proč mi pořád musí kazit radost... V koupelně jsem taky dělal neplechy. Z domova jsem zvyklý vzít špunt z umyvadla do čumáčku a přemístit ho na vanu. Chtěl jsem tak učinit i tady, ale ouha špunt byl přidělaný řetízkem. Takže když se při přemisťování řetízek napjal a já samozřejmě nepustil, podjely mi tlapičky a zůstal jsem viset za ten špunt přes umyvadlo ve vzduchu. Chvilku jsem se pohoupal pak jsem už zase mazal vymýšlet další lumpárny.
 
23.07.2007
Slavím 1. narozeniny! Dokonce jsem dostal svůj vlastní dort! Vrhnul jsem se na něj jako saň a okamžitě ho ochutnal. Ňam, ňam, moje milované okurčičky, za ty bych klidně stál i na hlavě. Ale neříkejte to paničce, aby to nechtěla vyzkoušet! Páníček mě včera zase trápil: přiskřípnul mi na ocásek kolíček na prádlo a královsky se bavil tím, jak lítám jako potrefená svině v kukuřici. Panička se na něj taky zlobila, ale bylo nám to oběma prd platné. Říkala, že mu taky přiskřípne kolíček na ocas a bude se mu smát. Cože? On má taky nějaký ocásek??? To by mě tada zajímalo kde, já žádný ještě neviděl.
 
 13.07.2007
Pátek třináctého. Páníčci nikdy nebyli pověrčiví, ale letos se nám to pěkně semlelo. Odjeli jsme na víkend do Chotěšova. K večeru mě vzala panička na zahradu, ale dlouho jsem tam nepobyl. Pozlobil jsem včelku a ona mě bodla do čumáčku. Začal jsem prskat, panička mě hned zvedla a začala prohlížet. Vzápětí viděla trčet z mého čumáčku žihadlo a pohotově ho vytáhla. Volala hned veterináři a okamžitě jsme vyrazili zpět do Plzně. Naštěstí jsem skoro vůbec neotekl, takže nebylo třeba lékařského ošetření. Ale panička nelitovala zbytěčné cesty, byla ráda, že jsem vpořádku. A já vlastně taky. Když jsme se v neděli vrátili domů, zjistili jsme, že v pátek byly vykradeny sklepy a páníčkům ukradli kola. Já teda nevím, k čemu jsou ty kola dobrý, ale páníčky to docela sebralo. No jo, pátek třináctého.
 
 11.07.2007
S Píďou, Babu a Funky chodíme ven docela často. Funky už teď nechodí, protože má s Píďou mimínka. Po dnešní procházce jsme se na ně byli podívat. Byli úžasní! Pískali a Funky na ně dávala pozor. Její panička jí vyndala z klece, ať se na mě může kouknout. Hned mi umyla ouška a asi by mě klidně adoptovala. Já jsem z toho byl vyjukaný, uši mi nikdo nelíže a hlavně to zvláštní pískání, co bylo slyšet.....

14.06.2007
Už na fretčím srazu, jsem si všimnul šampaňského chlapečka a dnes jsem se s ním seznámil osobně. Je taky kastrovaný a jmenuje se Felix. Vůbec jsme se spolu nervali, Felixovi se moc líbil můj baťůžek, tak jsem ho v něm nechal chvíli vyvalovat. Panička ho pořád muckala a říkala, jak moc se jí líbí. Nechápu, co na těch šampaňácích vidí.

31.05.2007
Dnes mi byl zpřístupněn balkón. Panička nechala před zábradlí namontovat plexisklo, abych nevypadnul. Je to fajn, občas dráždím čokla z vedlejšího balkónu a nebo jen poslouchám venkovní dění a čmuchám. V Chotěšově jsou často i paniččiny neteřinky a to si pak s nima taky pošpásuju. Nejraději mě má malá Baruška, nosí mě v košíku a hodně mě chová. Já si od ní nechám skoro všechno líbit, vždyť je to ještě prtě. Ale když už její "péče" mám dost, tak jí štípnu a mám na chvíli klid. Ale fakt jen na chvíi. Ty dvě větší holky se mnou zase víc blbnou, honíme se, schováváme a tak.....
 
20.05.2007
Mám nového fretčího kamaráda. Jmenuje se Láďa a je to kastrovaný šampaňák. Pěkně jsem ho pomuckal a vůbec jsme se nervali. Paničce se moc líbil, pořád ho ňuchňala. Heeej, já jsem přece její miláček!
 
08.05.2007
Dnes jsem se zúčastnil fretčího srazu v Rokycanech. Bylo tam moc moc freťulek. Příště prý pojedeme zase. Panička přemýšlí i o nějaké fretčí výstavě. Dostal jsem novou hračku - chobotnici. Jo, je dobrá, dá se v ní blbnout i spinkat.
 
duben 2007
Tak už jsem dávno zase fit. Jsem teď úžasnej mazlík a voňavej frajer. Paničku už jsem nekousnul ani nepamatuju, naučil jsem se dávat pusinky, ale jen paničce! Rád se k ní chodím večer pomazlit a většinou u ní usnu. Jojo, u ní jsem v bezpečí. V Chotěšově už jsem se očmuchal s Ritou, ale jen pod přísným dozorem a je mi zakázáno psici kousat a pokoušet. Asi by mě přeci jenom překousla jak žížalu a to nechce panička riskovat. A mně se ten její chlupatej čumák tak moc líbí!
 
29.03.2007
Dnes jsem byl venku s Píďou a Babu a pak nás jejich panička vzala dovnitř a pusila Funky. Funky je albínka a je tu přechodně na hlídání, než se její panička přestěhuje. Potom už se budem venčit všichni společně.
 
 16.02.2007
Panička říká, že dnešek byl nejhorším dnem, jaký zažila. Byl jsem večer odvezen na veterinu. Panička tam byla se mnou a pan doktor do mě zase píchal injekci. Pak mě panička hladila a já usnul. Paničku poslali pryč a odstranili mi kuličky. Pak mě ještě spícího dali paničce zpátky. Já jsem se ale nemohl z té narkózy probudit a pomalu jsem začal chladnout. Panička volala v noci pana doktora a vezla mě do ordinace. Pan doktor mě okamžitě začal zahřívat. Poslouchal mě, tvářil se divně a vůbec nic neříkal. Na naléhavé otázky paničky odpověděl, že srdeční frekvence je na 1/3 normálu. Zděšená panička se ptala, jestli se z toho dostanu, doktor se vyjádřit nechtěl, prý jsem byl tak na půl cesty mezi životem a fretčím nebíčkem. Píchnul mi nějakou injekci a za chvíli jsem se vzbudil. Měl jsem strašnou zimnici, ale pomalu jsem se začal prohřívat. Dostal jsem glukózu do čumáčku, fuj vůbec mi to nejelo. Pak jsme jeli domů. Pan doktor měl strach, jestli se mi tím podchlazením nepoškodily ledviny. Panička měla za úkol dostat do mě tekutiny a nejlépe i nějaké jídlo. Sám jsem pít nechtěl, tak mě vstřikovala vodu s medem do tlamičky. Bleee. Doma už jsem pobíhal po obýváku, ale panička mě nutila odpočívat a být v teple. Byla se mnou celou noc, dávala mi pít a hlídala každé mé pohnutí. Asi vůbec nezamhouřila oči. Ráno už jsem vypadal dobře, ale papat jsem nechtěl. Panička mi dala pamlsek, já z toho dostal chuť na jídlo a spapal jsem i nějaké granulky. Čůrat jsem chodil normálně, takže panička si konečně oddychla, spadl z ní strach o můj fretčí život a začala bulit. Nechápu proč, stalo se snad něco když jsem spal??? Asi týden mi nechutnalo jíst a docela dost jsem zhubnul. Budu to muset dohnat.
 
 10.2.2007
Už před pár týdny jsem začal pomalu a nenápadně značkovat. Pak jsem se pěkně rozříjil a začal očůrávat vše, co bylo v cestě. Páníček docela vyvádí, copak on to nechápe? Vždyť je taky chlap! Dnes jsme byli u nového pana veterináře. Udělal mi vstupní prohlídku, panička byla nadšená, jak důkladně mě prohlížel. Já už moc ne, protože když mi vzávěru nakapal čistící kapky do uší, byl jsem pěkně nakvašenej. Nakonec mě objednala na kastraci. To jako že mi vyříznou kuličky? To snad ne! Ale když nad tím přemýšlím, tak to asi mysleli vážně. Ach jo.
 
31.12.2006
Tak na Silvestra jsem byl od páníčka bit. Zapoměl jsem napsat, že s páníčkem trochu válčíme. On nějak nechápe zvířecí zákony a já ho pak občas surově kousnu. Nejhorší to je, když ho rafnu do nosu. On vždycky cukne a má ho pak pěkně roztrženej. Jeho blbost ne? Ale vždycky dostanu naplácáno. I dneska. Panička je z toho vždycky moooc smutná. Ji už totiž dávno surově nekoušu, jen občas štípnu, aby si mě víc všímala. A rád se s ní mazlím, to s páníčkem ani omylem. Jinak vánoce jsou fajn, v obýváku stojí stromeček (nechápu proč na stolečku), panička je celé dny doma a já jsem puštěný. Dostal jsem spoustu hraček, ale nejvíc mě baví skákat na stromeček - snažím se shodit nějakou ozdobu. Občas se mi to dokonce povede, ale panička mi jí hned sebere. Krkna! Když jsem stáhnul kus světelnýho řetězu, to bylo panečku láteření. Vánoce jsou prostě úžasné.
 
 17.12.2006
Další nový kamarád. U Pídi a Babu jsme se sešli ještě s Ferdou. Je to taky tchořík. Nějak moc jsme se jeden druhého nevšímali, protože Píďa nás střídavě mastil. Ještě bude určitě dost příležitostí.
 
 12.11.2006
Mám novou kamarádku! V Chotěšově u rodičů paničky! Je to mladá fenka bavorského barváře Cilka. Hned na první pohled se mi zalíbila. Když jí kousnu, tak začně utíkat a kňučet. Jó to se mi líbí. Akorát nechápu, že po pár minutách, chtěla ode mne pryč. Že by byla taková citlivka? Je tam ještě jedna fenka, už docela v letech. Je to jagdteriérka Rita, ale k té mě nepustí, že by mě zakousla. Ona mne nebo já jí? No časem se uvidí.
 
07.11.2006
Odpoledne jsem poznal kouzlo procházek. Panička mě i přes moje protesty navlíkla do kšírků a šoupla mě do baťůžku. Vůbec jsem tomu nerozuměl. Pak jsme sjeli výtahem dolů a odešli na travnatý plácek. Tam mě panička postavila na zem a nechala mě proběhnout. Moc jsem toho nenaběhal, všechno jsem musel očmuchat. Nejlepší bylo rochnění ve spadaném listí, tak krásně to šustilo a dalo se schovávat. Takže procházky jsou fajn.
 
 01.11.2006
Dnes zase přišli Píďa a Babu. Jsem zatížený na Píďana, pořád se s ním musím rvát. Cizí panička mi ho musí každou chvíli sundavat z krku, protože řvu jak protrženej. Moje panička mne chválí, že jsem od minule jako vyměněný.
 
 30.10.2006
Tak jsem byl zase na tom očkování. To by mi ani tak moc nevadilo, ale pak mi koukali do uší a dokonce mi pak ostříhali drápky. To jsem si teda neodpustil a brečel jsem jak miminko. Ale panička mě uchlácholila a uplatila pamlskem. Hmmm, za pamlsek se dá vydržet lecos.
 
 14.10.2006
V noci jsem hodně přemýšlel. Dostal jsem strach, že by mne panička mohla vyměnit za jinou fretku (včera totiž šmudlila Píďu a libovala si, jak je hodný a nekouše). Tak jsem si to srovnal v hlavě a ode dneška jsem úplně jiný freťák. Přestal jsem zákeřně kousat a chvílemi se nechám i poňuchňat. No, ono to vlastně není vůbec nepříjemné.
 
13.10.2006
Jsem nadšený! Odpoledne přišla panička a povídala něco o kamarádech. Pche, kde by se tu asi vzali? Ale byla to pravda, přišli k nám kamarádi! O trošku starší harlekýn Píďa a o maličko mladší tchořinda Babulka. To vám byla paráda. Píďa mě sice docela mučil, ale paničky říkaly, že mi to neublíží. Se jim to říká, když je nikdo nerve za krk..... Ta cizí panička mne chovala a já jsem jí vůbec nekousnul, tak nějak jsem věděl, že to s fretkama umí, a že by mi to asi neprošlo. Navíc jsem neměl čas, vždyť tu byli moji noví kamarádi. Doufám, že je uvidím častěji.
 
 05.10.2006
Dnes mě panička šoupla do přepravky a jeli jsme někam autem. Přijeli jsme do zvláštního objektu, kde to vonělo různými zvířátky. Pak jsem se ocitl na divném stolku, přede mnou stál chlap a cosi držel v ruce. Že prý mě bude očkovat. Pak mi tu věc píchnul do prdelky. Byl jsem tak zmatený, že jsem zapomněl i kousat. Panička mě moc chválila, že jsem šikovný a statečný kluk. To zjistila až teď? Tsssss.
 
 18.09.2006
Hrůzaaaaa! Stojím ve vaně, brečím, ale je mi to prd platné. Panička na mne plácá šampon a pak mne oplachuje. Blleeee, nenávidím mytí. A prý mám dokonce i blechy, taková blbost. Jinak už si začínám pomaličku zvykat a chápat, že panička mi nechce ublížit. Ale i přes to jí občas pěkně porafu.
 
 07.09.2006
Spinkám. Jsem zavřený ve zverimexu v akvárku, jak jinak než na pilinách. Najednou mě někdo bere do ruky.... To se mi teda fakt nelíbí a tak tu drzou prodavačku pěkně pohryžu. Oproti mé představě mě nepustila, ale šoupla mě do nějaké nové klece. Pak ještě podstupuji cestu autem, výtahem a už jsem konečně "doma". Dostávám vodičku a papání, na které se hladově vrhám. Jsem tak zmatený a podrážděný, že na sebe raději nikoho nenechám ani sáhnout. Nová panička mne nechává odpočívat, jsem jí za to vděčný.....